16. 10.Přerušení provozu školní jídelny.

Od 19.10. – do 30.10.2020 bude školní jídelna úplně mimo provoz pro nízký počet strávníků. V této době budou všem strávníkům obědy automaticky odhlášeny.

Obědy od 2.11.2020 si musí každý strávník objednat sám přes internet (www.strava.cz) nebo telefonicky na čísle školní jídelny 474 659 326.

Děkujeme za pochopení.

 

                                                             Mgr.Libuše Slavíková

13. 10.od 14.10. škola pro žáky uzavřena – distanční výuka

Exkurze do Terezína

před pěti roky

p5070288-nahled p5080296-nahled p5080299-nahled p5080302-nahled

 

 

 

 

 

„Paní učitelko, pojedeme někdy do Terezína?“ ozývalo se několik měsíců ve třídách. Poté, co byl na nás vyvíjen stále větší nátlak (řečeno s lehkou nadsázkou), rozhodly jsme se kolegyní jednat. Po několika telefonických rozhovorech a notné dávce štěstí přišla z Terezína potěšující informace, že jedna ze škol odřekla účast na dvoudenním semináři a že s námi počítají. V úterý 19. května tak vyrazila výprava nadšenců ze sedmých až devátých ročníků v čele s paní učitelkami Markétou Moravcovou a Šárkou Hofreiterovou směrem k bývalé vojenské pevnosti. Program byl opravdu nabitý. Po ubytování v Magdeburských kasárnách nás čekala úvodní přednáška v Muzeu ghetta. Děti byly zpočátku rozpačité, ale během chvíle se nebály zapojit do diskuze a odpovídat na otázky paní přednášející.

 

Všechny fotky

Po vydatném obědě následovala tříhodinová prohlídka města, během které jsme se dozvěděli o počátcích pevnosti, navštívili jsme židovskou modlitebnu, prozkoumali židovský příbytek a zastavením se u kolejí, kam přijížděly transporty, uctili památku zesnulých židů. Následoval workshop, na který se žáci rozdělili do dvou skupin. První z nich se v Muzeu ghetta zamýšlela nad tím, jaký efekt může mít přihlížející člověk. Milým překvapením pro mě bylo, že se nebáli zapojit ti, kteří se ve škole z mnoha různých důvodů zapojit zdráhají. Druhá skupina se usídlila ve studovně přiléhající k již zmíněné modlitebně. Prostřednictvím faksimilií dobových materiálů, dětských kreseb, deníkových zápisů a úředních hlášení se pokusila podívat na každodenní život v ghettu očima svých vrstevníků. Jak prožívali kluci a holky bezčasí mezi zdmi, které zmenšily jejich svět na město plné bolesti a strachu? Co je trápilo? A co naopak vnášelo do reality holocaustu aspoň záblesk radosti a štěstí? Na tyto a další otázky našli žáci zajímavé odpovědi.

V útulných prostorách půdy nás po večeři čekala další z aktivit, promítání filmu Poslední motýl, po jehož skončení se „rozjela“ poměrně odborná debata, alespoň na žáky základní školy… Společně jsme pokládali často i řečnické otázky, kdy bylo více než jasné, že děti téma holocaustu nebo utrpení lidi obecně velmi zasáhlo.

Noc jsme přečkali v bezpečí útulných pokojů, i když některé možná mrzelo, že jsme zastavily jejich pokusy o pozdní debatní kroužky v sousedních pokojích J

Program druhého dne jsme odstartovali návštěvou Malé pevnosti, zvládli jsme i přesun úzkými chodbami, ani občasný déšť nezkazil naše dojmy ze společné exkurze. Malým překvapením pro nás byly vlaštovky, které si vytvořily domov u stropů cel, kam nešťastní lidé upínali své pohledy. Snad proto, aby bolest pramenící z té doby alespoň trošku zmírnily.  Pak už jsme se těšili nejen na oběd, ale hlavně na setkání s pamětnicí. Vyprávění paní Michaely Vidlákové nás všechny doslova přikovalo k židlím.  Děti napjatě poslouchaly, nebály se dotazů a na konci paní Vidlákovou odměnily potleskem a květinou.

A jaké jsou celkové dojmy? Jednoznačně pozitivní. Dvoudenní seminář se podle slov dětí vydařil, program je zaujal, nejvíce samozřejmě paní Vidláková. Hodnocení pochopitelně neunikly ani děti… Byly skvělé! Aktivní, bádající, zkrátka fajn. A co jsme slyšely s kolegyní dnes? „Paní učitelko, pojedeme příští rok do Osvětimi?“ Uvidíme… ;)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Přidávání komentářů bylo zakázáno.