Terezín 2016

před čtyřmi roky

img-20161110-163550-nahled img-20161110-163728-nahled img-20161111-152226-nahled img-20161111-152306-nahled

 

 

 

 

 

 

Hned po příjezdu jsme se dozvěděli, co vše budeme dělat, která místa navštívíme a co zažijeme. Během přednášky o Terezíně jsme si doplnili informace k těm, které jsme už měli třeba ze školy.

Následovalo muzeum, které bylo velmi poučné. Paní průvodkyně nám řekla ty nejvetší zajímavosti a vyvedla nás i ven. Procházeli jsme si Terezín s velkým nadšením a skvělým vypravováním (terezínské ghetto bylo strašné, šokovalo mě, že během návštěvy Červeného kříže v ghettu dokonce museli lidé předstírat, že je vše v pořádku a nic se neděje). Nakonec jsme v historii putovali ještě trochu nazpět a prošli si chodby vojenského opevnění města. První den byl skoro za námi, ještě nás ale čekal film Poslední motýl. Já osobně jsem čekal něco uspávacího, ale hned od začátku mě film chytl. Byl velmi smutný a zároveň inspirující – výborný konec dne. 

Druhý den jsme se byli podívat ve vězení, tedy v Malé pevnosti. Před každým člověkem, který si toto musel projít, veliký respekt! Podmínky tam byly strašné. Normální člověk v dnešní obě by tam nestrávil noc, natož pak roky – a nakonec stejně zemřít… Hřbitov byl narvaný, tolik hrobů se vídá opravdu málokdy. Nejlepší a nejzajmavější byla ale paní Helga Hošková Weissová a beseda s ní. Tato sedmaosmdesátiletá dáma jako mladá dívka prošla Terezínem a koncentračními tábory včetně Osvětimi. Přežila jen shodou náhod. Její příběh byl neuvěřitelný a originální, takový člověk není na každém rohu. Byla pro mě veliká pocta vidět pamětníka!

(Matěj Pochman, 8.B)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Přidávání komentářů bylo zakázáno.